Filozofie začíná u Sokrata, řeckého filozofa (469–399 př. n. l.), který se věnoval sebezpytu a zkoumání ostatních. Podle Sokrata, pokud jsi filozof, nemáš moudrost. Jsi mezi nevědomostí a moudrostí; jsi milovník moudrosti. Nejsi namyšlený, protože nejsi spokojen sám se sebou a víš, že nic nevíš. Na druhou stranu nejsi moudrý, protože zkoumáš moudrost. Jako filozof si uvědomuješ lidská omezení, což jsou omezení poznání. Tvé snažení může vyvolat nevoli veřejnosti, protože lidé mají tendenci věřit, že jsou moudří, i když nejsou. Lidé chtějí být v něčem odborníky a mít nějaké vědomosti. Nechtějí si přiznat, že lidské poznání má své hranice. Proto je filozof zvláštní: systematicky zkoumá a prověřuje hranice lidského poznání a svým způsobem mění směr, kterým se moudrost ubírá.
