Bertrand Russell (1872–1970) byl britský filozof, logik a společenský kritik, který v roce 1950 obdržel Nobelovu cenu za literaturu za své humanitní ideály a svobodu myšlení. Russell je také považován za jednoho ze zakladatelů analytické filozofie spolu s G. E. Moorem. Termín „analytická filozofie“ může označovat styl filozofie charakterizovaný analýzou logické formy filozofických výroků. Zde by logické vyjasnění filozofických myšlenek mělo být v souladu s úspěchy moderní vědy.
O existenci Boha (debata Russell vs. Copleston).
1) Russell hájí agnostický postoj. Chce si odložit úsudek o existenci Boha. Copleston, jezuita a filozof, tvrdí, že Bůh existuje, a navrhuje kosmologický důkaz založený na možnosti a nutnosti. Jednodušší verze, argument z účinné příčiny, je postavena takto: každá událost má příčinu, která sama jako událost má svou vlastní příčinu. Nekonečné vracení se příčin je absurdní, proto musí být první příčina, která je sama sobě příčinou. To je Bůh.
Russell nevidí žádný důvod předpokládat, že celek má nějakou příčinu. Ilustruje tuto chybu takto: každý člověk, který existuje, má matku, ale z toho neplyne, že lidský rod jako celek má matku. To je jiná logická sféra. Svět prostě je.
2) Copleston trvá na obhajobě existence první příčiny. Tvrdí, že bez příčin by věda nemohla existovat. Věda předpokládá, že v přírodě panuje řád a že je pochopitelná. Jinak by při zkoumání přírody nehledala příčiny. Russell v odpovědi říká, že vědci tím nutně netvrdí, že příčiny jsou všude; oni jen pozorují příčinné vztahy mezi jevy.
3) Copleston hájí také myšlenku Boží existence z hlediska morálního ideálu. Podle něj, pokud máme představu ideálního morálního řádu, měli bychom uznat, že pojem „mělo by se“ zprostředkovává Bůh. Russell však poukazuje na to, že zákonodárci byli vždy rodiče, profesoři nebo podobní lidé. Vnější morální hodnoty, pravidla nebo tabu lze jednoduše vysvětlit vlivem prostředí a výchovy.
Russellův postoj je tedy takový, že je neoprávněné se vůbec ptát na příčinu světa, protože nejprve bychom měli přesně vymezit logické a smysluplné vlastnosti Boha.
