Mžik v jeho oku a hlavičky kývnutí
brzy mi dalo znát, že není čeho se bát či soužití.
Neřekl ani slovo, jen pustil se hned do díla,
naplnil všechny punčochy a pak sebou trhl zčista.
Prst si položil vedle svého nosu,
kývl hlavou – a komínem vystoupil vzhůru k nebeskému rozkvetlému mrazu.
