A tu – co se mým užaslým očím zjeví?
Jen malinké sáně a osm drobných sobů,
s maličkým starým kočím, tak živým a hbitým,
hned jsem poznal, že to musí být svatý Mikuláš.
Rychlejší než orli se jeho koně řítili,
on hvízdl, zakřičel a volal je jménem:
„Teď, Rychlíku! Teď, Tanečníku! Teď, Skáčku a Liško!
Vpřed, Kometo! Vpřed, Kupide! Vpřed, Hromobrnku a Blesku!
Na střechu verandy! Až na samou zeď!
Teď pryč! Pryč! Pryč všichni!“
Jako suché listí, které žene divoká bouře,
když narazí na překážku, vyletí až k nebi;
